V Strachotině hájku V Strachotině hájku tuť biechom veseli. Ptáčkové zpieváchu za dvě neděli. Který zpieváše lépe na patnáctém létě? Sóvka a lelek. Hrdlička, jiřička, pěnkava, žežhulka tuť sú hody měly. Drozdík v háji zpieváše s slavíčkem vesele. Vzhlédajíce na se zpievášta tiem déle. A stehlíček se střížkem, s militkým papúškem tuť sú radost měli. A kalandr jasně ten zpieval tak krásně v tom hájku zeleném. Ale jižť sú zaletěli ptáčkové od nás. Nemohliť sú zde ostati pro studený čas. S kým mám chvíle krátiti ptáčkuov nemajíce, zmilitkých nevídajíc? Čížek na oslíčku. Vyzřiž, pacholíčku, pověz, co tu jest! Běžíť jedna krásná panna pyčíc své ztráty. Ztratilať jest sovička prstének zlatý. Chtěl jí, nic nemaje, ot stola vstávaje, nalit maso v zelí. Byl jeden slavíček, dal sóvce políček mezi horami. Ktož svú ženku smútí v domě velmi veselú, panie přežáducie, nepřejtež jemu! Kterýž veselé brání své najkraššie paní, máť toho nečest! Nenieť hoden chválenie od své překrásné panie, kterýžkolvěk jest. Když my k tanci puojdem tu, kdež sú veseli, přesrdečné smienie vidúc od té panny: zdaliť by čest učinila, hlavičky poklonila řkúc: Toť muoj milý jest. Což vy tu stojíte? Učiňtež k tomu spieše, nemeškajíc déle.

O regina lux divina O regina lux divina pro me rogita, o formosa, plus quam rosa, sensum visita. Protege benigna omni laude digna tuum filium. Ave virgo, me conserva a videorum, ave dices arca christi tu princeps florum. o vas deitatis, tu fons pietatis, manans largiter. O suavis, nulli gravis praebe transitum, o decora plus aurora, post exilium, ut fruamur laude, det nobis hoc per te, dei filius. Ave virgo altissimi genitrix dei, ave nutrix magni ducis, solatrix rei ne abs te deperet, qui tibi adhaeret toto conamine. Ave vitae vita tuta, duc ad patriam, ave virgo coeli scala dona veriam. O dux animarum, tu lux tenebrarum luceus miseris. O dilecta praeelecta, mundi domina, o beata, Deo grata, coeli regina: Miserere mei, virgo mater Dei, in exilio.