OTEP MYRRHY

Otep myrrhy měť mój milý
milujeť mě své všie síly
a já jeho zmilelého
proňžť netbám nic na jiného.

Mój milý měť běl, červen, krásen,
jako leteční den jasen.
To div z diva žeť sem živa
proňžť se mé srdéčko znímá.

Vstanúci pójdu tohodle,
poptám sobě, proňžť mé srdéčko mdlé,
řkúc: Batíčku zmilelíčku
zjev mi svú tvář sokolíčku.

Jehožť má dušě miluje,
viděli ste zda kde tu je?
Milost silná, žádost pilná
k němužť má mysl nemylná.

Když děch právě od puolnoci,
stržeť mě jeden z jehomoci,
tak neznámě vzezřev na mě,
veceť: Přenes mě v svém prámě.

Tehdy já naň vzezřěch z níce,
domněch sě svého panice,
řěch: Kam koho? A on: Toho,
jehož ty hledáš pře mnoho.