Overview • Wind • String • Percussion
U strunných nástrojů vzniká zvuk chvěním struny, které je přenášeno na ozvučnou desku. Výšku tónu pak určuje délka struny, její síla, napětí a hustota použitého materiálu. Pro výrobu strun se používal kov nebo zvířecí střeva (nejčastěji ovčí), popř. kombinace obojího; dnes se hojně používá (a to i ve staré hudbě) také nylon a jiné umělé hmoty.
Strunné nástroje rozdělujeme podle způsobu rozeznívání struny na nástroje drnkací (brnknutí prstem nebo plektrem) a smyčcové (tření vyvolané tahem smyčce). Používají se však i jiné způsoby, jako úder paličkou u cimbálu nebo i složitější mechanismy např. u klávesových nástrojů nebo u niněry. Některé nástroje (trumšajt, viola d'amore) bývají navíc vybaveny tzv. resonančními strunami, na které hráč nehraje, ale které se rozeznívají vlastní resonancí, hraje-li se na jiné struně stejný nebo příbuzný tón.
Lute
Tento nástroj má svůj původ v zemích středního východu (Irák, Persie), kde se v lidové hudbě dodnes dochovala jeho téměř původní podoba pod názvem 'ud. Brzy po svém vzniku se rozšířil po celém arabském světě a po dobytí Pyrenejského poloostrova Maury se dostal i do Evropy. Během znovudobývání Španělska a Portugalska křesťany se „laúd“, tedy loutna, postupně rozšířila i do ostatních evropských zemí, kde si získala značnou oblibu.
Evropská varianta loutny je na rozdíl od arabské opatřena převazy a pražci, které usnadňují intonaci a umožňují hrát i složitější polyfonní skladby. Struny se rozeznívají drnkáním prsty, i když je pravděpodobné, že v raném období vývoje evropské loutny se používalo stejně jako u arabské loutny plektrum. Evropská loutna prošla bouřlivým vývojem. Postupem času se měnil tvar nástroje a byl postupně zvyšován počet strun — od 4 až 5 sborů v XV. stol. až po 13 i více sborů v pozdním baroku. V XIX. a XX. stol. pak loutny vymizely a v hudební praxi je nahradila kytara.
10 course lute
Luthier: Václav Svoboda, Praha
5 course lute
Luthier: Stepan Mykytovič Tychonenko, Uzhorod, Ukraine
'Oud
Luthier unknown
Extent of lutes
| 'oud | 5 course | 10 course |
 |
 |
 |
Mountain dulcimer
Název tohoto nástroje je poněkud zavádějící. V Rumunsku se totiž tímto termínem označuje lidový drnkací nástroj velmi podobný loutně, v Polsku se kobza často omylem zaměňuje s dudami (gajdami), označovanými též jako koza nebo kozieł. V Čechách se takto označoval podlouhlý nástroj podobný citeře, který hráč drží na klíně. Dřívkem drženým v levé ruce přitlačuje jednu nebo dvě melodické struny ke korpusu nástroje mezi dvěma pražci. Zbývající struny slouží jako borduny. Všechny struny jsou pak rozeznívány trsátkem drženým v pravé ruce.
Kobza ve střední Evropě již vymizela i z lidové hudby, doposud však žije v anglické a americké tradiční hudbě pod označením mountain (appalachian) dulcimer. Nástroj podobný kobze (označovaný scheitholt) najdeme také vyobrazen v Praetoriově příručce o hudebních nástrojích a na základě tohoto nákresu jsme se pokusili nástroj zrekonstruovat.
Mountain dulcimer
Luthier: WEYTORA
Extent of mountain dulcimer
Psaltery
Název tohoto nástroje pochází z řeckého slova psalterion, označujícího obecně strunný drnkací nástroj. Do Evropy se dostal z Blízkého Východu a severní Afriky přes Byzanc a maurské Španělsko. Struny jsou vedeny paralelně s ozvučnou deskou a rozeznívány prsty nebo trsátkem (obvykle vhodně seříznutým ptačím brkem).
Na středověkých vyobrazeních jsou doloženy různé podoby žaltáře: trojúhelníkové, lichoběžníkové, nebo i zcela nepravidelné. Forma označovaná jako české křídlo (ala bohemica) měla dvě sady strun, určené zřejmě pro pravou a levou ruku hráče. Od pozdního středověku se žaltář konstrukčně podobá cimbálu, rozdíl pak spočívá pouze v ostrunění a technice hry. Můžeme předpokládat, že některé formy žaltáře daly podnět k rozvoji klávesových strunných nástrojů.
Obdobu tohoto nástroje můžeme dodnes najít ve folklóru různých zemí, např. finské kantele nebo ruské gusle; v arabských zemích, na Středním východě a na Kavkaze se podobný nástroj označuje jako kanon nebo qanun.
Psaltery
Luthier: Fabryka instrumentów lutniczych, Lubin
Kantele
Luthier: Houslařská dílna Pavel Celý
Extent of psaltery
| psaltery | kantele |
 |
 |
Hammered dulcimer
Strunný nástroj pocházející pravděpodobně ze Středního východu, který se do Evropy dostal v průběhu XI. stol. Středověký cimbál měl jednoduché nebo zdvojené struny vedené paralelně přes jednu kobylku.
Kolem roku 1600 se používají ztrojené struny a objevuje se druhá kobylka; struny jsou přitom vedeny střídavě přes jednu kobylku a pod druhou, což umožňuje hráči snadnější a přesnější úder paličkou. Později byly přidávány další kobylky podle požadavků hráčů a cimbál se tak stal plně chromatickým nástrojem.
Hammered dulcimer
Luthier unknown
Extent of hammered dulcimer
Viele
Fidula (viela) je přímý a zároveň i nejbližší předek moderních houslí. Termín viela (viele) ale patrně označuje řadu nástrojů podobného typu. Po vnější stránce se definitivně zformovala někdy na přelomu 11. a 12. století. V období 13.–15. století se vedle fléten nejvíce hrálo právě na fiduly. Hra na fidulu dokonce patřila k základním dovednostem potulných pěvců.
5 string viele
Luthier: Houslařská dílna Pavel Celý
4 string viele
Luthier: Václav Svoboda, Praha
Extent of viele
| 5 string | 4 string |
 |
 |
Hurdy-gurdy
Tento nástroj, dnes už téměř neznámý, byl v evropské hudbě velmi oblíbený a používal se od středověku až do začátku XX. století. Struny jsou rozeznívány otáčejícím se kolečkem. Melodické struny jsou skryty před zraky posluchače, jsou vedeny uvnitř nástroje a hráč je zkracuje pomocí klávesové mechaniky s tangentami. Nástroj má obvykle jednu nebo dvě melodické struny, ovládané jednou mechanikou a laděné na stejný tón nebo v kvintě. Kromě toho mívá různý počet bordunových strun, vedených mimo klávesy a hrajících po celou dobu stejný tón. Jeden z bordunů bývá navíc opatřen vibrující kobylkou, která dodává niněře charakteristický drnčivý zvuk a umožňuje zvýraznění rytmu skladby.
Niněra měla v různých dobách různé podoby; ve středověku se velká niněra pro dva hráče používala hojně i v duchovní hudbě, barokní niněra s mušlovitým korpusem si získala v XVIII. stol. oblibu na šlechtických dvorech. Později se používala spíše v hudbě světské a lidové, takže si vysloužila pověst nástroje žebráků a potulných muzikantů.
Hurdy-gurdy
Luthier: Václav Svoboda, Praha
Extent of hurdy-gurdy
Viola da gamba
Viola da gamba je smyčcový hudební nástroj, který patří do rodiny tzv. starých viol. Tyto nástroje byly v Evropě rozšířeny po celá staletí, od gotiky až k pozdnímu baroku. V souvislosti s rozvojem hnutí dobové interpretace staré hudby prožívají tyto nástroje v současnosti svoji renesanci.
Staré violy se dělí se na violy da gamba, držené u kolen (jako violoncello), popř. na kolenou (u menších typů) a violy da braccio, které se drží pod bradou nebo u ramene (jako dnešní housle). Rodina viol da gamba zahrnuje celou škálu nástrojů, od sopránové gamby (diskantové) až po basovou a kontrabasovou gambu.
Původ viol da gamba sahá do kulturně heterogenního Španělska 15. století. Ve velké míře se violy rozšířily na úrodné půdě italské renesance. Už v roce 1528 ve své „Příručce pro dvořana“ (Il Cortegiano) pojednával Baldassare Castiglione o hře na violu jako o nezbytnosti pro výchovu šlechtice.
Doba rozkvětu violy da gamba tedy začíná na konci 15. století a sahá prakticky až do roku 1780. Byla nástrojem renesance, baroka i klasicismu. Zdobila dvory, kostely, šlechtická sídla a stala se nejvznešenějším zástupcem tehdejšího hudebního umění. Používala se ve spojení s lidským hlasem, ale i v ryze instrumentálních formách.
Viola da gamba
Luthier: Houslařská dílna Pavel Celý
Extent of viola da gamba
| Homepage | Members | Instruments | Repertoire | Calender | Offer | History | Links |
You are welcome to send your suggestions and questions
concerning this webpage to
webmaster@weytora.cz.
Please sign our guestbook.
Last update: 23 May 2004