Zobcové flétny
Zobcová flétna je dnes velmi oblíbeným a rozšířeným nástrojem. I začátečník z ní velmi brzy dostane první tóny, a proto je často používána jako nástroj, na kterém si žák osvojuje základy dechové techniky dříve, než se začne učit hře na nástroj „obtížnější“.
Méně známá už je skutečnost, že v období renesance a baroku bylo napsáno velké množství náročných, až mistrovských skladeb právě pro zobcovou flétnu, ať už jako pro sólový nástroj nebo — zejména v renesanci — pro konsorty složené z různých typů zobcových fléten.
Odlišná konstrukce středověkých, renesančních a barokních zobcových fléten ovlivňuje rozsah nástroje, ladění, ale také možnost hráče pracovat s dynamikou a barvou zvuku.
Rozsahy zobcových fléten
| Pikolová | Diskantová | Sopránová |
 |
 |
 |
| Altová | Tenorová | Basová |
 |
 |
 |
Kamzičí rohy
Na podobném principu jako zobcové flétny fungují tzv. kamzičí rohy (gemshorny). Vyrábějí se z rohů různých zvířat a každý nástroj je tedy v jistém smyslu nenapodobitelným originálem.
Nesmírně lahodný zvuk těchto nástrojů je vykoupen jejich omezeným rozsahem, který nepřesahuje nónu (gemshorny není možné přefouknout), a také jejich obtížným dolaďováním.
Rozsahy kamzičích rohů
| Soprán | Alt | Tenor | Bas |
 |
 |
 |
 |
Příčné flétny
Příčné flétny jsou konstrukčně jednoduché nástroje, o to náročnější je však hra na ně. Hráč musí vlastními rty směřovat proud vzduchu na hranu nástroje tak, aby dostal kvalitní tón. Renesanční příčné flétny nebyly vybaveny náústkem ani klapkami, které možnosti moderních příčných fléten značně rozšířily.
Konstrukčně nejjednodušší řešení flétny najdeme u nástroje dochovaného v bulharské lidové hudbě, u kavalu. Na rozdíl od příčné flétny nemá ani zátku a fouká se do něj jedním (a někdy i druhým :-)) koncem. I zde musí hráč směřovat proud vzduchu přesně na hranu, aby získal tón odpovídající drženému hmatu.
Šalmaje
Šalmaje jsou dvouplátkové nástroje a jsou tedy předchůdkyně hoboje, anglického rohu apod. Jejich název je odvozen z řeckého kalamos, stéblo. Nástroj sám je pak arabského původu, do Evropy pronikl ve XIII. stol. V XV. stol. se už používaly různé velikosti šalmají, od diskantové po grandbasovou o délce asi 3 m. Šalmaje jsou dodnes rozšířeny jako lidový hudební nástroj v orientu (zurna), na Balkáně a ve Středomoří.
Charakteristickou barvu a silný zvuk dodává nástroji zejména kónické vrtání. Různé druhy šalmají se liší zejména umístěním hlasivky (strojku):
- Středověká šalmaj. Hlasivka je zcela skryta v ústech hráče, rty hráče se opírají o tělo nástroje nebo o kovové kolečko, umístěné mezi nástroj a hlasivku.
- Vzdušnicová šalmaj. Hlasivka je uvnitř nástroje ve vzduchové komoře (vzdušnici), do níž hráč vdechuje vzduch malým otvorem. Podobně jako u předchozího typu může hráč ovlivnit výši tónu pro určitý hmat pouze tlakem vzduchu.
- Renesanční šalmaj. Hráč svírá hlasivku mezi rty. Kromě tlaku vzduchu může tedy ovlivnit tón i silou nátisku. Některé nástroje jsou opatřeny oporou pro rty, která má zabránit únavě svalů při delším hraní. Renesanční nástroje mají obvykle větší rozsah než předchozí dva typy. Větší formy renesančních šalmají s hlubším laděním se označují také jako pumorty.
Rozsahy šalmají
| Sopránová renesanční | Diskantová vzdušnicová |
|
|
Křivé rohy (krumhorny)
Křivé rohy (krumhorny) se liší od vzdušnicové šalmaje a kornamusy především tvarem vrtání a charakteristickým zahnutím korpusu. Rozsah nástroje je o něco větší než nóna (díky pomocným klapkám). Tento nástroj v pozdějších dobách zcela vymizel a jeho barva je charakteristická pro starou hudbu.
Rozsahy křivých rohů
| Soprán | Alt | Tenor |
|
 |
 |
Dudy (gajdy)
Dudy byly v Evropě rozšířeny už v předkřesťanské době, především jako nástroj pastýřů. Tvoří je několik píšťal s jednoplátkovým nebo dvouplátkovým strojkem. Vzduch je do píšťal veden přes měch, který hráč drží v podpaží a nafukuje buďto ústy nebo v pozdějších dobách (od XVI. stol.) dalším pomocným měchem ovládaným druhou paží. Dudy mají obvykle jednu melodickou píšťalu (přednici) a dva či více bordunových píšťal (huků). Existují však různé typy rozšířené v jednotlivých regionech, které se liší počtem píšťal a jejich laděním, způsobem vrtání, typem strojků i způsobem nafukování měchu.
Píšťala s měchuřinou
Jedná se o píšťalu šalmajového typu opatřenou jednoplátkovým nebo dvouplátkovým strojkem. Měchuřina na tomto nástroji umožňuje hráči nadechovat se bez přerušení hry. Podobná myšlenka dala vzniknout také dudám, které později píšťalu s měchuřinou (platerspiel) nahradily. Píšťala s měchuřinou ovšem citlivěji reaguje na dech hráče, což usnadňuje hru s pauzami a zkušeným hráčům umožňuje do určité míry používat i artikulaci.
Náš exemplář je navíc podobně jako dudy opatřen tzv. bordunem, (druhou píšťalou, která po celou dobu hry hraje jeden nepřerušený tón), což pro tento nástroj není příliš typické — většina dobových vyobrazení ukazuje ukazuje nástroj s jednou píšťalou, často ohnutou podobným způsobem, jako křivý roh (krumhorn).
Rozsah píšťaly s měchuřinou
Chalumeau
Jednoplátkový nástroj, předchůdce klarinetu. Plátek připevněný k hlavici nástroje hráč přitiskne dolním rtem a rozechvěje proudem vydechovaného vzduchu. I tento nástroj se vyskytoval v různých velikostech a používal se především v hudbě barokní.
Rozsah chalumeau